Možná už nejsi vyčerpaná na dně, ale víš, jak snadno se energie rozpadne, když ji nehlídáš.
Chvíli funguješ dobře, pak se přepneš, pak zpomalíš, pak to chceš rychle dohnat…
A tenhle kolotoč znáš až moc dobře.

Teď už nechceš jet extrémy.
Chceš se cítit dobře ve svém těle, mít stabilní energii a rytmus, který tě podrží.
Ne vyždímat se a pak se znovu skládat, ale průběžně se ladit, dobíjet a držet tempo, které je tvoje.

Něco se nepovedlo a víš, že to s tebou zamávalo.
Možná ses rozdávala víc, než bylo zdravé.
Možná jsi měla velká očekávání a pak přišly výčitky.

Nejspíš z toho máš teď pochroumané sebevědomí a uvědomuješ si, jak je důležité si ho vědomě posilovat.
Všímat si malých kroků.
Nastavovat hranice, které tě chrání.
Uklidnit vnitřního kritika a mít vedle sebe hlas, který tě podrží.

Protože bez toho se to velmi rychle vracíš do starých kolejí.

Něco skončilo.
Zpátky už nechceš.
Ale nové ještě nemá pevný tvar.

A tak se někdy v hlavě vracíš k tomu, co už není.
Nebo se rozbíháš do věcí, které nejsou úplně tvoje.
Nebo odkládáš, protože nevíš, kde začít.

Potřebuješ mít jasno.
Co je teď tvoje.
Kam jdeš.
Co je důležité a co ne.

A tohle není jednorázové rozhodnutí.
To je něco, co je potřeba si průběžně ujasňovat, aby ses znovu nerozjela směrem, který tě vyčerpá.

Neseš si zkušenosti, pády i sílu.
Jen přes to všechno někdy hůř vidíš, co je vlastně tvoje.
Co ti jde.
Co tě baví.
Na čem chceš stavět dál.

Potřebuješ znovu uvidět svoje dary.
V tom, co se povedlo, ale hlavně i v tom, co se nepovedlo.
V tom, co jsi překonala.
V tom, kým ses stala.

A z toho znovu vědomě stavět život i práci, která ti dává smysl, radost a klid.