Z noční sovy ranním ptáčetem – DEN 11: změna režimu a uvědomění (špatných?) návyků.

První třetina výzvy za mnou a brzké vstávání se pro mě stává normálním.

Vůbec bych si bývala nepomyslela, že mi to vstávání půjde tak hladce. Je to určitě také proto, že moje děti už dávno vyletěly z hnízda, a že jako podnikatelka se mohu novému režimu lehce přizpůsobit.

Co už mi nejde tak lehce je změna jídelního rozvrhu a změna večerního usínání.

Je to sice logický následek, ale v reálu je právě tohle pro mě výzva. Na začátku jsem se soustředila pouze na vstávání v 5 a vykonávání ranních rituálů. Nad změnou celkového režimu jsem předem až tak nepřemýšlela.

Po pár dnech nevyspání, v průměru ani ne 6 hodin denně, mě to nutí koukat večer na hodinky a dávat si pomyslně večerku. Jenomže i když jsem odpoledne unavená, k večeru se ve mně probouzí moje noční sova a chtěla by ještě něco dělat. Ranní ptáče jí zatím neumí přesvědčit, aby v 9 večer byla v posteli a zhasla lampičku. Sova zatím vyhrává, což způsobuje čím dál větší nevyspání.

S nevyspáním samozřejmě přichází i únava a malá efektivita v době, ve kterou jsem byla vždy zvyklá být naplno aktivní.

Nelogicky je mi to teď líto, že už večer musím skončit. Nejraději bych si přála, aby mi stačilo jen těch 6 hodin spánku, abych si den o 2 hodiny natáhla.

Aktuálně tedy pracuji nejen na budování návyku ranního vstávání, ale i na

budování návyku večerního zklidnění a uléhání.

Uvědomuji si díky tomu opět, jaká jsem workoholička a perfekcionistka. Chci využít každou minutu, kterou jsem vzhůru, k aktivní činnosti. Odpočinek a relaxaci si vždy potřebuji zdůvodnit a většinou i naplánovat.

Naštěstí jsem se za ta léta naučila poslouchat signály těla, a znám svoji hranici. Proto také

vědomě pracuji s rovnováhou a vedu k tomuto i své klienty.