Z noční sovy ranním ptáčetem – DEN 6: Prokrastinace nebo Relax? Prožitek vděčnosti přítomného okamžiku.

Z dnešního deníku vděčnosti:

„Děkuji za nádherně prožitý východ slunce.

Děkuji za čerstvý vzduch, který dýchám.

Děkuji za ticho a zvuky přírody, které mohu poslouchat.

Děkuji za moje smysly, kterými tu nádheru vnímám.

Děkuji, že umím být za tyto jedny z nejkrásnějších úkazů přírody tak upřímně a hluboce vděčná!

Děkuji “

 

Ne, není to klišé.

Ne, neznamená to, že se spokojím s málem.

Jsem naplněná obrovskou vděčností a pokorou a cítím to tak silně, že vám to jen těžko zprostředkuji popisem. Kdysi jsem tento prožitek neznala a nyní jsem za něj neskutečně vděčná!

Jsem vděčná, že jsem se naučila být skutečně vděčná.

Na stole mi v 8 ráno voní káva a já už jsem 3 hodiny vzhůru. Z toho jsem dvě hodiny stála u otevřeného okna, soustředěně pozorovala, fotila a natáčela východ slunce, poslouchala ticho a zvuky ptáků a probouzející se přírody, dýchala čerstvý svěží vlahý vzduch.

Propojuji se skrze prožitky sama se sebou. Uvědomuji si, jak moc jsem přírodní člověk. Z přírody čerpám energii, kterou jsem schopná sdílet dál. Někdy si opravdu připadám, jako to slunce. Není náhoda, když mě tak lidé nazývají 😉

 

Při pohledu na hodiny jsem se zamyslela, zda jsem ty vzácné ranní tři hodiny nemohla strávit více pracovně. Kolik už jsem toho mohla mít hotového!

Ozývá se ve mně moje proaktivní pracovitá cílevědomá perfekcionistka:

„Neříká se tomuhle prokrastinace?

Tak ty vstáváš tak brzo a pak takovou dobu čučíš z okna?

A večer zase budeš vzdychat, co jsi ještě všechno měla v plánu stihnout a nestihla.

Tak si pak nestěžuj!“

 

Dnes ovšem na plné čáře vítězí Jana – slunce.

Ví, že dnešní ráno bylo kouzelné a vzácné.

Ví, že pro ni dnes znamenalo obrovsky moc.

Tento prožitek v ní zůstane na celý život.

Úkoly dožene, když se do toho pustí s chutí a nabitou energií z rána.

 

Ach, ta úleva, když se tyhle dvě Jany mezi sebou nakonec dohodnou a ta jedna té druhé dá za pravdu! 😊

 

A jaký je podrobný pohled na moje dnešní výroky vděčnosti?

1. Děkuji za nádherně prožitý východ slunce.

Jako noční sova jsem v průběhu svých 50 let života takovýchto východů slunce zatím moc nezažila. Jak je to jen možné, když já sama se za slunce považuji a cítím tak obrovské energetické propojení? Kolik takových východů ještě budu moci pozorovat, než z tohoto světa odejdu?

2. Děkuji za čerstvý vzduch, který dýchám.

Hned zrána na mě vyskočila zpráva s fotkou a článkem z novin od mé dcery žijící na západním břehu severní Ameriky. Řeší tam aktuálně těžkou smogovou situaci díky rozlehlým požárům.

3. Děkuji za ticho a zvuky přírody, které mohu poslouchat.

Většinu života jsem žila ve velkoměstě. Tam nikdy nemůže být takové ticho, jako v čisté přírodě. Byla jsem na to zvyklá a nepočítala to množství každodenních decibelů. Až s životem na venkově jsem si uvědomila to srovnání.

4. Děkuji za moje smysly, kterými tu nádheru vnímám.

Znám několik lidí se zdravotní poruchou. Určitě si také mohou vychutnávat krásy života, ale jinak. I díky nim si více uvědomuji vděčnost za své zdraví.

5. Děkuji, že umím být za tyto jedny z nejkrásnějších úkazů přírody tak upřímně a hluboce vděčná!

Ve skutečnosti touto větou vyjadřuji vděčnost za to, jakým směrem je moje vděčnost zaměřená. Mohla bych se soustředit na spoustu věcí, které v mém životě zatím nemám tak, jak bych si je přála mít. Vím, že je důležité zůstávat i tak pozitivní a držet směr. To mě naplňuje vírou, že jdu po správné cestě.

6. Děkuji

Může to být pouhé vyslovené slovo bez emocí. Může to být hluboký nevyslovený pocit.

 

Některé chvíle v životě mohou povrchním pohledem vypadat jako nicnedělání, flákání, dnes hojně používaný název prokrastinace, jenomže

ve skutečnosti takové chvíle mají pro náš život mnohem větší význam než pár minut práce na úkolech.

 

Snad se mi aspoň trochu podařilo popsat, jak velký význam mají rituály: ticho, meditace, prožitek vděčnosti. Pomáhají nám spojit se sami se sebou a se svým skutečným já, vychutnat si život teď a tady, směrují náš život přirozeně v souladu s našimi největšími hodnotami.

 

Jeden výstižný výrok na závěr:

„Leckdy ten, kdo se na chvíli zastaví, díky tomu předběhne celý peloton.“