Protože
Ráno se dlouho startuji k tvořivé aktivitě, zato večer jsem zvyklá pracovat dlouho do noci, často i přes půlnoc.
Ze všech stran slýchám a čtu o tom, jak je noční práce nezdravá a jak naopak organismu prospívá brzké ranní vstávání.
Vždyť mně to přece takto vyhovuje. Je to moje dosavadní životní zkušenost, snad i přirozenost, a jsem s tím v souladu. Nebo snad ne?
Mnoho let jsem jako zaměstnanec musela vstávat s budíkem. Jako máma od rodiny jsem vstávala dříve, než se vzbudí rodina, abych připravila snídani, svačiny, oblečení…
Nikdy mě ale nenapadlo, že si mohu vybudovat návyk, díky kterému budu vstávat bez budíku dobrovolně už v 5 hodin ráno!
Co když je to tedy „jen“ o našem přesvědčení? S tím se přece dá pracovat.
Toto už jsem v životě mnohokrát udělala. Mám s tím pozitivní zkušenost, že to jde a že to umím.
Rozhodla jsem se veřejně vyhlásit výzvu.
Výzvu právě na 30 dní, protože za tuto dobu je prý člověk schopen si vybudovat nový pevný návyk.
Výzvu jsem vyhlásila veřejně, abych tím posílila svůj záměr a motivaci, dala šanci ostatním se ke mně přidat a nebýt v tom sama.
Jsem zvědavá:
Vstala jsem ve 4:55 hodin už po prvním zazvonění budíku! Moje dosavadní praxe byla ho minimálně 2-3x zamáčknout a odsunout tím vstávání aspoň o pár minut, než se proberu.
Zvládla jsem vstát, přestože jsem spala necelých 3 a půl hodiny! Šla jsem totiž spát dle svých starých zajetých kolejí těsně po půlnoci. Navíc jsem se vzbudila sama od sebe už ve 3:21 hodin a zřejmě díky vnitřnímu stresu z nového předsevzetí jsem už neusnula.
Po ranním cvičení pozdravu slunci a afirmací online naživo, společně s několika stejně naladěnými ranními nadšenci ve skupině Online Klubu Pohodářů Wellbeing akademie, jsem se cítila silně pozitivně nastartovaná. Po dokončení kolečka dalších návyků: meditaci, vizualizaci, psaní do deníku vděčnosti a čtení, jsem okamžitě po snídani odstartovala svůj pracovní den tvořivou prací.
Celý den jsem se pak cítila skvěle a teprve k večeru na mě dolehla únava z nevyspání.
Závěrem dnešního dne jsem si uvědomila, že výzva ve skutečnosti není o ranním vstávání, nýbrž o návyku dřívějšího usínání a o tom,
INSPIRUJTE vaším příběhem a SDÍLEJTE ho s ostatními.
Nejspíš už jste toho také v životě MNOHO PŘEKONALI.
Nebyla to vždy procházka růžovou zahradou, a přece jste to ZVLÁDLI.
Byla by škoda si to nechat jen pro sebe, když víte, že můžete BÝT pro někoho INSPIRACÍ.
Podělte se i vy o tyto vaše cenné zkušenosti.
Svůj příběh můžete buď NAPSAT, NEBO mě kontaktovat e-mailem a NATOČÍME SPOLU rozhovor.