30-ti denní výzva „Z noční sovy ranním ptáčetem“ – DEN 1

Proč jsem spustila 30-ti denní výzvu vstávat každé ráno v 5 hodin a proměnit se z noční sovy na ranní ptáče?

Protože

• mnoho úspěšných lidí, které sleduji, tento návyk vřele doporučují.
• jsem myšlenku na brzké ranní vstávání už mnohokrát v životě potlačila a ona se mi zas a znovu objevuje.
• jsem si neuměla představit, že bych to někdy chtěla dělat dobrovolně.
• bych si nemohla ověřit sama na sobě, zda to skutečně přináší takové výhody, o jakých se „ranní ptáčata“ zmiňují.
• chci na vlastní kůži vyzkoušet, zda si opravdu za pouhých 30 dní budu schopna vypěstovat návyk, díky kterému se přetočí můj biologický rytmus.
• mohu… 😉

Celý život se považuji za noční sovu.

Ráno se dlouho startuji k tvořivé aktivitě, zato večer jsem zvyklá pracovat dlouho do noci, často i přes půlnoc.

Ze všech stran slýchám a čtu o tom, jak je noční práce nezdravá a jak naopak organismu prospívá brzké ranní vstávání.

Ale je to skutečně tak?

Vždyť mně to přece takto vyhovuje. Je to moje dosavadní životní zkušenost, snad i přirozenost, a jsem s tím v souladu. Nebo snad ne?

Mnoho let jsem jako zaměstnanec musela vstávat s budíkem. Jako máma od rodiny jsem vstávala dříve, než se vzbudí rodina, abych připravila snídani, svačiny, oblečení…

Vstávání bez budíku se pro mě stalo symbolem přirozenosti a svobodného života.

Nikdy mě ale nenapadlo, že si mohu vybudovat návyk, díky kterému budu vstávat bez budíku dobrovolně už v 5 hodin ráno!

Co když je to tedy „jen“ o našem přesvědčení? S tím se přece dá pracovat.

Svá přesvědčení si vědomým tréninkem můžeme změnit.

Toto už jsem v životě mnohokrát udělala. Mám s tím pozitivní zkušenost, že to jde a že to umím.

Rozhodla jsem se veřejně vyhlásit výzvu.

Výzvu právě na 30 dní, protože za tuto dobu je prý člověk schopen si vybudovat nový pevný návyk.

Výzvu jsem vyhlásila veřejně, abych tím posílila svůj záměr a motivaci, dala šanci ostatním se ke mně přidat a nebýt v tom sama.

Co je mým cílem a co tím sleduji?

Jsem zvědavá:

• zda si lze během tak krátké doby navyknout na jiný biologický rytmus.
• jak se přitom budu cítit.
• jaký vliv to bude mít na moji energii a tvůrčí a pracovní plynutí.
• jak na to bude reagovat moje tělo.
• co budu mít chuť udělat 31. den 😉

Dnes, první den, jsem zatím velmi mile překvapená, s jakým nadšením jsem ho zvládla.

Vstala jsem ve 4:55 hodin už po prvním zazvonění budíku! Moje dosavadní praxe byla ho minimálně 2-3x zamáčknout a odsunout tím vstávání aspoň o pár minut, než se proberu.

Zvládla jsem vstát, přestože jsem spala necelých 3 a půl hodiny! Šla jsem totiž spát dle svých starých zajetých kolejí těsně po půlnoci. Navíc jsem se vzbudila sama od sebe už ve 3:21 hodin a zřejmě díky vnitřnímu stresu z nového předsevzetí jsem už neusnula.

Po ranním cvičení pozdravu slunci a afirmací online naživo, společně s několika stejně naladěnými ranními nadšenci ve skupině Online Klubu Pohodářů Wellbeing akademie, jsem se cítila silně pozitivně nastartovaná. Po dokončení kolečka dalších návyků: meditaci, vizualizaci, psaní do deníku vděčnosti a čtení, jsem okamžitě po snídani odstartovala svůj pracovní den tvořivou prací.

Celý den jsem se pak cítila skvěle a teprve k večeru na mě dolehla únava z nevyspání.

Den má ovšem stále 24 hodin, ať už se naší aktivní dobu snažíme natáhnout ráno, nebo večer.

Závěrem dnešního dne jsem si uvědomila, že výzva ve skutečnosti není o ranním vstávání, nýbrž o návyku dřívějšího usínání a o tom,

jak se v tom nakonec bude cítit moje já.