Z noční sovy ranním ptáčetem – DEN 3: výzva budování návyku chození dřív spát

Potvrzuje se mi, že výzva je opravdu

ve skutečnosti výzvou budování návyku chození dřív spát (alespoň pro mě).

Mám na sobě ověřené, že moje tělo potřebuje 8 hodin spánku, abych se cítila odpočatě. To se mi ale posledních několik dnů zatím, bohužel nedaří a já začínám mít spánkový deficit. Příčinou je nejspíš to, že se zatím soustřeďuji na ranní vstávání ve 4:55 hodin, nikoliv na chození spát ve 21 hodin! Ale musím se pochválit, posunula jsem odchod do postele z půlnoci na jedenáctou 😉

Únavu zatím celkově zvládám, ale moje tělo už to cítí a minimálně to je vidět na kruzích pod očima. Největší únavovou krizi jsem měla odpoledne. Jenomže k večeru se vždycky proberu (už to znám), a jedu ve starých večerních kolejích. Koukám na hodiny a říkám si: „Vždyť je teprve deset!“ (Myšleno 22 hodin, kdy už bych podle nového biologického rytmu měla hodinu spát!)

Nicméně energeticky se cítím naprosto skvěle!

Musím přiznat, že hodně mi pomáhá ranní živé vysílání do skupiny na Facebooku, společně se cvičením pozdravu slunci a ranní afirmací. Těší mě, že v tom nejsem sama.

Někteří Pohodáři ze skupiny Online Klub Pohodářů WellBeing akademie se přidali, protože se jim to hodí, když stejně vstávají do práce. Jen si třeba posunuli budík o pár minut dřív. A jsou už i tací, kteří se přidali a také si se mnou chtějí vybudovat nový návyk.

A co „moje“ vzácná hodinka mezi 3. a 4. ranní?

Ano, opět jsem se v průběhu noci vzbudila, tentokrát už 15 minut před 3 hodinou. Poučená tím, co jsem si nastudovala o čarodějnické hodince poznání, jsem potmě nahmatala tužku a blok a počmárala skoro 3 strany A4, než jsem zase usnula.

Ráno jsem některá slova těžce luštila, ale nakonec jsem vše přečetla a udělala si zápisky. Rozeznala jsem z toho asi 2 důležitá sdělení. Dala jsem si v těchto dvou případech sama sobě za pravdu a zařídila se podle toho.

Pochopila jsem v těchto dvou případech logický princip:

Mozek má přes den spoustu různých vjemů, které musí zpracovávat na vědomé úrovni a ukládat si je. Má s tím práci, a tudíž nemá tolik času vyhodnocovat.

Přechodnou dobu, kdy naše tělo startuje z utlumené fáze postupně zpět do vědomí, si můžeme představit jako např. restart mobilu nebo počítače. Vymaže se tzv. mezipaměť a tím se uvolní prostor. Obdobně je to i v našem mozku.

Ve chvíli, kdy mozek re-startuje, rozřazuje jednotlivé vjemy z předešlého dne a snaží se je uložit k podobným vjemům z minulosti. Přitom nám tzv. může „něco dojít.“ Vyjasňují se nám některé souvislosti a závislosti a my můžeme přijít na řešení něčeho, s čím jsme si před tím nevěděli rady. Nebo nám na základě opakovaných indicií některá myšlenka zesílí, převáží ty ostatní a my se najednou umíme jasněji rozhodnout. Na základě této mojí zkušenosti vnímám, že to

moje noční čmárání potmě mělo smysl a určitě to budu praktikovat, pokud se v noci zase vzbudím.