Představte si sluníčko zalezlé celý den v kanceláři za počítačem se sluchátky na uších, jak kouká do několika monitorů a spravuje systémy.
Dnes jsem si při ranních rituálech a psaní do deníku vděčnosti uvědomila, jak velkou mám radost, že jsem si svůj život dokázala změnit.
Také mi došlo, jak
Vím, že ne každý to tak má. Měla jsem to tak taky. Byly doby, kdy jsem se kvůli tomu hodně trápila.
Tohle uvědomění mi dává velkou vnitřní sílu.
Dokázala jsem to!
A to ještě není konec.
Kolik toho ještě mohu v životě dokázat, když už vím, jak na to?
Čtvrtý den mého brzkého vstávání cítím obrovský příval energie. I přesto, jak málo mám za poslední dny naspáno. Díky mému uvědomění a díky radosti, jak to zatím zvládám.
Hned ráno jsem tančila bosa v mokré trávě plné slymáků na krásnou písničku hranou 1000 muzikanty a navíc v živém vysílání na sociálních sítích!
Písnička „ke mně přišla“ příspěvkem na Facebooku. Cítila jsem z ní energii, kterou jsem intuitivně musela poslala dál. Opravdu jsem takové věci nikdy nedělala. Je to pro mě výstup z mé komfortní zóny, i když to tak třeba navenek nevypadá!
Odpoledne, kdy jsem začala cítit únavu z nevyspání, jsem se šla projít. Původní záměr procházky po lese se ale neplánovaně změnil na běh.
Běhání od mala přímo nesnáším. Vždy jsem nesnášela běžecké soutěže mezi dětmi, a ve škole na známky. Píchalo mě u toho v boku, nemohla jsem dýchat, ale vždy jsem vlastně běžet musela. Vytvořila jsem si k tomu vnitřní blok a odpor.
Párkrát jsem si v dospělosti byla zaběhat, ale bylo to vždy s velkým sebezapřením.
O to víc mě překvapilo, že jsem
V duchu jsem si říkala: „Však je to jen na kousek, než mě to zase bude píchat a nebudu moct dýchat.“ Běžela jsem celkem 45 minut! Ještě teď jsem z toho v šoku. Jestli jste viděli film o Forrest Gumpovi, tak takhle nějak se dnes cítím. Nevím před čím, nebo za čím jsem měla chuť běžet, ale byla to tedy síla!
Mám pocit vítěze, i když mě z toho bolí to „moje“ koleno.
No ano, není to poprvé. Prý mi v něm chybí dostatek chrupavky, řekli doktoři už kdysi před lety, když mi předepsali na sportování ortézu. Ani nevím, kde ji mám. Od té doby jsem totiž upravila způsob sportování a rozeznávám včas, kolik zátěže ještě unesu a kolik už je příliš.
Proč jsem to dnes nazvala „Jak je to s tou dobrou náladou?“ Snad je z mého psaní patrné, že ne vždy jsem měla a mám důvody ke sluníčkování.
INSPIRUJTE vaším příběhem a SDÍLEJTE ho s ostatními.
Nejspíš už jste toho také v životě MNOHO PŘEKONALI.
Nebyla to vždy procházka růžovou zahradou, a přece jste to ZVLÁDLI.
Byla by škoda si to nechat jen pro sebe, když víte, že můžete BÝT pro někoho INSPIRACÍ.
Podělte se i vy o tyto vaše cenné zkušenosti.
Svůj příběh můžete buď NAPSAT, NEBO mě kontaktovat e-mailem a NATOČÍME SPOLU rozhovor.